V návaznosti na Světový den luskounů čeští ochránci přírody oficiálně představují nový záchranný program na ochranu těchto unikátních a ohrožených šupinatých savců na indonéském ostrově Sumatra. Kvůli poptávce po údajně léčivých či magických účincích šupin luskounů a jejich mase jsou v současnosti luskouni nejpašovanějšími savci světa. Nově spuštěný záchranný program Trenggiling Conservation Program se na Sumatře zaměřuje na původní a dnes již kriticky ohrožený druh – luskouna ostrovního. Na ostrově spolupracuje s místními lidmi a buduje specializované záchranné a rehabilitační centrum. Tato mise probíhá ve spolupráci s hlavními partnery programu, kterými jsou Zoo Praha, Zoo Ostrava a Zoo Olomouc.
Luskouni jsou v mnoha ohledech zcela unikátní. Představují evolučně jedinečnou, starobylou skupinu bezzubých savců příbuzných šelmám, kteří se specializují na pojídání mravenců a termitů. Bezpochyby nezaměnitelní jsou však pro svůj vzhled připomínající šišku – jako jediní savci na planetě mají totiž tělo pokryté šupinami. Ačkoliv jsou tyto šupiny stejně jako třeba chlupy, kopyta či drápy jiných živočichů tvořeny keratinem, především právě kvůli nim se luskouni ocitli na pokraji vyhubení. Některé tradiční asijské a africké kultury totiž věří v jejich údajné léčivé či magické účinky. Přestože léčebný účinek nebyl vědecky potvrzen, obdobně jako třeba u nosorožčích rohů, lidé věří, že prášek z luskouních šupin léčí kožní a pohlavní nemoci, podporují krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu atd. Kromě toho jsou však luskouni loveni i pro maso, které je v Asii považováno za luxusní delikatesu, symbol bohatství a vyššího společenského postavení, v Africe pak představuje především základní zdroj bílkovin jako tzv. bushmeat („maso z lesa“). Tito tajemní a málokomu známí samotáři jsou tak v současnosti nejvíce pašovanými savci světa.
V reakci na kritickou situaci luskounů proto nyní vznikl nový záchranný program na ochranu těchto unikátních savců na Sumatře v Indonésii nazvaný Trenggiling Conservation Program (trenggiling je indonéský výraz pro luskouna). Program zaštiťuje indonéská nadace PASAL Foundation, kterou v roce 2017 založili čeští ochránci přírody. Ti se nyní společně se svými indonéskými kolegy začali zaměřovat na kriticky ohroženého luskouna ostrovního (Manis javanica), který se na Sumatře přirozeně vyskytuje. V Indonésii je absolutně chráněným druhem, za jehož držení, zabití či obchodování hrozí trest až 5 let odnětí svobody a pokuta v přepočtu až 150 000 Kč. I přesto je podle odhadů mezinárodní organizace TRAFFIC, zabývající se odhalováním nelegálního obchodu s chráněnými druhy, v Indonésii každý rok upytlačeno až 10 tisíc těchto luskounů. Cílem programu je proto snížit ilegální obchod s těmito luskouny a úbytek jejich populací ve volné přírodě. „Urgentní potřeba zvyšovat globální povědomí o velmi vážné situaci luskounů a hledat funkční řešení rezonuje celou ochranářskou komunitou napříč naší planetou. O tom svědčí i velký dosah Světového dne luskounů, který se koná každoročně třetí sobotu v únoru. Symbolicky krátce po jeho konání jsme se proto rozhodli oficiálně představit náš nový záchranný program Trenggiling veřejnosti. Ačkoliv to bude těžký běh na dlouhou trať, i my se pokusíme udělat pro záchranu těchto jedinečných živočichů maximum,“ říká mezinárodní koordinátorka programu Trenggiling a pracovnice ochrany přírody v Zoo Ostrava Kateřina Holubová.
Mezi hlavní aktivity programu patří osvěta a vzdělávání místních obyvatel, spolupráce s místními lidmi na přímé ochraně luskounů. „Snažíme se vzdělávat místní lidi o životě a ohrožení luskounů a mj. také o postizích, které jim hrozí za porušení zákona – tedy za lov, prodej či nákup luskounů a jejich šupin. V rámci práce s komunitami ale také zaměstnáváme bývalé lovce luskounů jako naše terénní asistenty. Ti díky tomu přestali luskouny a další ohrožená zvířata lovit, a naopak se stali jejich zapálenými ochránci. Tento způsob zapojování místních obyvatel je opravdu velmi efektivním nástrojem ochrany přírody,“ popisuje ředitel záchranného programu Trenggiling a koordinátor mezinárodních in situ projektů Zoo Ostrava František Příbrský. Kromě toho na severu ostrova probíhá výstavba specializovaného záchranného a rehabilitačního centra pro luskouny, které je první svého druhu na Sumatře. „V centru bude luskounům zabaveným indonéskými úřady z černého trhu poskytnuta veškerá potřebná veterinární péče, neboť přeživší pašovaní luskouni často bývají ve velmi zuboženém stavu. Překupníci se totiž neostýchají tato bezbranná zvířata násilně 'vykrmit' sádrou, aby je pak díky jejich vyšší váze prodali za vyšší cenu. To je pro mnoho z nich fatální. Luskouni v centru projdou nezbytnou karanténou a rehabilitačním procesem, jehož vyústěním by v ideálním případě mělo být vypuštění zotavených jedinců zpět do volné přírody. Možnou lokalitu pro jejich návrat do divočiny již několik let systematicky monitorujeme a zajišťujeme ji proti možnému pytláctví,“ vysvětluje účel centra koordinátorka veterinární péče a welfare programu Trenggiling a terénní zooložka Zoo Olomouc Lucie Čižmářová.
Hlavními partnery programu na ochranu luskounů Trenggiling Conservation Program jsou Zoo Praha, Zoo Ostrava a Zoo Olomouc. „Podpory těchto předních českých zoologických zahrad si nesmírně vážíme. Díky ní se nyní můžeme po boku těchto prestižních ochranářských institucí vydat na nelehkou misi na záchranu jedněch z nejohroženějších zvířat naší doby,“ uzavírá František Příbrský.
Ilegální obchod s luskouny
Všech 8 asijských a afrických druhů luskounů je na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) zařazeno mezi ohrožené druhy. Jelikož spadají do Přílohy I CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), je jakýkoliv mezinárodní obchod s luskouny či částmi jejich těl zakázán. I přesto však bylo podle odhadů za posledních 10 let uloveno přes milion luskounů. Největší část obchodu s nimi probíhá v Asii, konkrétně v Číně, Vietnamu, Malajsii a Hong Kongu. Jejich obrannou strategií je stočit tělo do velmi pevného klubíčka, které je sice díky tvrdým šupinám chrání před predátory, proti pytlákům jsou ale luskouni zcela bezbranní.
Více informací o ilegálním obchodu s luskouny naleznete na stránkách kampaně Ukradená divočina.
Fotografie v příloze mohou být volně použity pro účely tiskového, internetového a televizního zpravodajství. Autorky fotografií: Lucie Čižmářová a Jennie Simanjuntak.